Česko-Německé rozdíly

V obou zemích se platí jinou měnou, ani to však neodradí zákazníky, aby jezdili za nákupy do sousedního státu. V hraničních oblastech České republiky a Spolkové republiky Německo je toto snadno pozorovatelné. Možné ještě lépe u nás. Ve většině obchodů a restauracích v bývalých Sudetech je dnes přijímáno k platbě euro stejně tak jako koruna. Mnoho podniků považuje Bavory a Sasy za své nejčastější návštěvníky, na kterých stojí celý jejich business.

Otevření hranic dovolilo lidem cestovat prakticky bez povšimnutí mezi různými zeměmi, díky schengenské smlouvě je pohyb osob volný. U mnoha bývalých hraničních přechodů vyrostly velkolepé nákupní parky, spolu s nimi kasina a různé restaurace a kavárny. Obchody lákají naše západní sousedy především na produkty, které jsou v jejich zemi zatíženy velkými daněmi, proto jsou jejich ceny nesrovnatelně vyšší. Pokud takovou prodejnu navštívíte, rychle si povšimnete, že většina zákazníků má nákupní košík nacpaný krabicemi cigaret, tabáku, mleté kávy nebo alkoholu. Kupují vše po desítkách kusů. Stejně tak navštěvují ale i ostatní řetězce a kupují české potraviny. Paradoxem je, že to podobné dělají také obyvatelé českého pohraničí. Podle statistik jezdí do Německa Češi nakupovat hlavně potraviny a drogerii. U mléčných výrobků je pravidlem, že je tam jejich cena o něco nižší, u ostatní zboží jsou více méně srovnatelné. Některé občany také láká široká nabídka v tuzemsku neznámého zboží, pro jiné je to fakt, že podle některých zdrojů je totožný výrobek v Německu kvalitnější než ten prodávaný u nás.

Tohle všechno má pak za následek vzrůst cen v příhraničních českých městech. Tamější ceny totiž byly pro německé návštěvníky velmi nízké, podnikatelé toho proto využili a došlo ke zvýšení cen. Například ceny kávy nebo piva se dají v těchto zařízeních srovnávat s těmi, které byste čekali v kavárně v centru Prahy.

V obou zemích se platí jinou měnou, ani to však neodradí zákazníky, aby jezdili za nákupy do sousedního státu. V hraničních oblastech České republiky a…