Jak se správně omlouvat

Pro nikoho z nás není jednoduché přiznat, že jsme se mýlili. Nebo že jsme se v něčem zachovali nesprávně. Nebo ještě hůř, že někdo jiný než my, měl v nějaké situaci pravdu.
Někdo z nás se zkrátka raději projde bosý po rozbitém skle, než aby připustil vlastní pochybení a omluvil se svému okolí. Naproti tomu jiní lidé se omlouvají pořád a stále a všem. Omlouvají se za to, že něco udělali, za to, že něco neudělali, někdy jsou dokonce tak pokorní, že jsou schopni i omluvit se za svou existenci. To samozřejmě také není to pravé ořechové.nápis sorry
Ideálním případem je balanc mezi oběma zmíněnými extrémy. Chybovat je lidské, a to je pouze základ. To, že si připustíme, že jsme chybovali a adekvátně to dáme najevo svému okolí, to už je opravdová vyšší dívčí. Je to však nezbytná součást mezilidské komunikace a je tedy potřeba se v tomto směru naučit být asertivní a zároveň férový.
Co není omluva:
·         „Je mi líto, že se takhle cítíš.“
·         „Je mi líto, že jsi špatně pochopil to, co jsem ti řekl.“
·         „Ty jsi vůbec nepochopil, co jsem tím myslel!“
·         „Omlouvám se ti, ale …“
·         „A co tehdy, když ty jsi udělal …?“
·         „To byla tvoje chyba, že já jsem udělal …!“
Jak správně formulovat omluvu:
·         Uvědomte si, co jste udělali.
·         „Omlouvám se ti za to, že jsem …“
·         „Mýlil jsem se.“
·         „Mám v plánu změnit své chování, tím, že udělám … jinak.“
·         „Naprosto chápu, pokud potřebuješ nějaký čas na to, aby sis to promyslel a vzpamatoval se z toho.“
·         „Co mohu udělat proto, abych tuto situaci zlepšil?“hrnek s nápisem
·         Nejlepší omluva je změna našeho chování!
Jak naznačujeme v těchto dvou příkladných odstavcích, první způsob omluvy ve skutečnosti není omluvou. Je to jen způsob, jak své selhání shodit na naše blízké. Nikdo však není zodpovědný za naše chování, jen my sami.
Proto raději přijměme druhý způsob omlouvání – přiznejme svou chybu, poučme se z ní a snažme se pozměnit své vzorce chování. Jen tak dosáhneme nápravy.